O tom, jak se tahle trojice stala nejznámějšími dětskými čaroději, už byly popsány stohy papírů. Daniel Radcliffe se fakt, že bude Harrym Potterem, dozvěděl ve vaně. Rupert Grint poslal přihlášku do konkurzu na roli Rona Weasleyho v podobě rapového videa. A Emma Watsonová zase vůbec nečekala, že by se mohla filmovým tvůrcům zdát jako ideální Hermiona Grangerová. Kdo jsou ale tyhle děti ve skutečnosti? A můžeme jim ještě vůbec říkat děti?




Nejstarší z trojice je Rupert, kterému letos v červenci bylo sedmnáct let, o rok méně má Dan a benjamínkem je Emma, jež oslavila v červnu teprve patnáctiny. Na filmovém plátně to paradoxně vypadá přesně naopak. Emma coby Hermiona působí z tria nejvyspěleji a teď opomeňme fyzickou stránku. Sama o sobě tvrdí, že se svou filmovou rolí má hodně společného. Obě mají sklony k panovačnosti a ve škole patří k těm lepším, i když Emma prý taková šprtka není. Mluví francouzsky, italsky, německy, jednou by chtěla studovat anglickou literaturu a hrozně ráda by napsala knížku o něčím životě. Docela slušné ambice. Do svých pěti let žila s rodiči, kteří jsou oba právníci, v Paříži. V šesti letech vyhrála první cenu v recitační soutěži, v deseti dostala roli Hermiony a ve třinácti se umístila na desáté příčce v žebříčku nejkrásnějších žen světa. Rodiče jsou momentálně rozvedení a Emma žije se svou maminkou a mladším bráškou Alexem v Oxfordshiru. Jako jediná z trojice nemá kromě Harryho Pottera žádné jiné filmové zkušenosti. Ale už odmalička tíhla k herectví. Když se jí babička zeptala, čím by chtěla být, až vyroste, odpověděla: "Buď víla, princezna, královna anebo horečka." Samozřejmě malá Emma měla namysli herečku. Ve škole patřil "dramaťák" k jejím nejoblíbenějším předmětům, stejně jako tělocvik. Je velkým fandou hokeje, což zdědila po mamince, která ho hrávala profesionálně. V pauzách při natáčení hraje s kluky basketball nebo baseball, tedy když se zrovna nemusí učit.
To takový Rupert už si se studiem nemusí dělat vůbec žádné starosti. V červnu 2004 ukončil školu s tím, že se bude plně věnovat své herecké kariéře. A ukončil ji řádně - složil zkoušky GCSE, které jsou jakýmsi ekvivalentem naší maturity. I tak ale musel odmítnout roli ve filmu Moderní popelka (Cinderella Story), protože ve stejné době se zrovna začínal natáčet třetí díl potterovské ságy. Nicméně přece jen už okusil i jiné filmové prostředí. V roce 2002 si zahrál ve filmu Prďoši (Thunderpants) a období mezi uvedením Ohnivého poháru do kin a natáčením Fénixova řádu si vyplní účastí ve snímku Driving Lessons. I Rupert má se svou rolí hodně společného. Stejně jako Ron se bojí pavouků a oba vyrůstají ve velké rodině. Rupert má kromě mladšího bratra ještě tři mladší sestry. Vůbec se netají tím, že je obrovským fanouškem Harryho Pottera a že natáčení prvního dílu pro něj bylo splněným snem. I když postupem času z něj pan scenárista udělal Rona trochu odlišného, než jaký je v knížce. Místo odvážného a odhodlaného Harryho nejlepšího kamaráda vídáme na filmovém plátně ufňukaného a bojácného zrzounka. Na druhou stranu ale ve filmu hýří hláškami, které sklízejí nejvíce diváckých úsměvů. Kromě čtení Harryho Pottera má Rupert ještě jednoho zajímavého koníčka. Baví ho všechno, co má kola. Umí jezdit na jednokolce a ze své potterovské výplaty si koupil čtyřkolku. Není divu, že lituje toho, že košťata neumí ve skutečnosti létat. Potom by tolik nevadilo, kdyby mu ujel autobus. Jen by se prý vrátil domů, "osedlal" koště a dorazil včas. Být totiž ve správnou dobu na správném místě se vyplácí. O tom by mu mohl vyprávět Daniel. Kdyby tenkrát nešel s rodiči na komedii Kapsy plné šutrů (které jsou ke zhlédnutí i v jednom pražském divadle, jen asi šance, že by vás tam odchytil producent Harryho Pottera, je mnohem menší...), těžko by z něj dnes byl nejbohatší teenager ve Velké Británii. I přesto je to ale jeden z nejskromnějších lidí, které v showbyznysu potkáte.
Jako jediný z tria měl před Potterem zkušenosti s filmem, hlavně díky tomu, že oba rodiče dělají "v oboru" - maminka je castingová ředitelka a tatínek divadelní producent. A tak si Dan poprvé zahrál už v desíti letech ve snímku David Copperfield vedle osobností jako Bob Hoskins nebo třeba Maggie Smithová, aniž by tušil, že ho za pár let bude ta samá osoba učit přeměňování kdesi v Bradavicích. V roce 2001 ho čekala ještě jedna role po boku známých jmen (Geofrey Rush, Jamie Lee Curtisová), a to ve filmu The Tailor of Panama. Potom přišel Harry Potter a Dan, ačkoliv se mu knížky nelíbily, když je četl poprvé, propadl kouzelnickému světu. Sice nikdo pořád neví, jestli se filmovým tvůrcům podaří zfilmovat zbývající tři díly se stejným obsazením, ale Dan přiznal, že když letos četl šestý díl, tak si v duchu představoval, jak skvělé by mohlo být jeho natáčení. Takže to vypadá, že žádné zaječí úmysly nemá. Ve filmovém průmyslu chce po Potterovi zůstat tak jako tak. Jen ho víc než kariéra herecká láká dráha režiséra. Ale kdo ví, třeba z něj jednou bude hvězda z trochu jiné branže. Dan je totiž vášnivým hudebním fanouškem. Mezi jeho nejoblíbenější skupiny patří The Clash, The Libertines, Sex Pistols nebo The Strokes a dokonce se začal učit hrát na kytaru. Zatím ale zůstává u herectví a právě v této době začíná v Austrálii točit film Roda Hardyho December Boys. Pokud na Dana někdy náhodou narazíte, tak doporučujeme dávat si na něj pozor. Nejenom, že umí otočit svou ruku o 360°, což by slabším povahám nemuselo přijít zrovna košer, ale také si z lidí rád střílí. Historka o tom, jak Robbiemu Coltranovi, který hraje Hagrida, v mobilu nainstaloval turečtinu a Robbie si už málem ani nezavolal, je notoricky známá všem fanouškům. Na druhou stranu se pilně věnuje charitě. Pravidelně spolu se svými fanoušky pomáhá Demelza House Children's Hospice, což je domov pro děti s nevyléčitelnými chorobami. Spolu s Harrym má tedy společný smysl pro dobro. A co ještě? Sám Dan na tohle odpověděl: "S Harrym Potterem si nejsme moc podobní. Jen bych také chtěl mít svou sovu. Ale to je asi tak všechno."filmpub.atlas.cz











































































Alberta Ferretti se narodila v roce 1950 v Itálii v městečku Cattolica. Patrně má módní talent v genech, protože už její maminka byla úspěšnou obchodnicí s módním oblečením. Tehdy zaměstnávala 18 švadlen a výrobky od ní kupovali hlavně turisté.





































Ačkoli se to nezdá, tak tento "stařík" prožívá své snad nejúspěšnější období celé kariéry. Jeho jméno je jednoduše legendou. Kdybyste nikdy neviděli Karlovy fotografie, stěží byste hádali, že mu bude již krásných 68 let. Mohl by si užívat návrhářského "důchodu", relaxovat a lenošit, ale on raději veškeré své nápady a úsilí soustřeďuje na práci. Až se jednou rozhodne odejít do povzdálí a působit už jen jako divák, svět přijde o jednoho z nejnadanějších mužů módy. Chcete vědět, jaké šaty a modely vznikají pod jeho vedením? Stačí se podívat na jeho poslední kolekci pro nadcházející sezónu jaro 2007. Tato fashion je pastvou pro oči nejen pro ženy, ale také pro muže. Ano, Karl se totiž nikdy nezaměřoval jen na návrhy oblečení pro něžné pohlaví. Což se také vždy zrcadlilo v jeho realizovaných módních nápadech. Dalo by se to nazvat jako kontrast ženské něžnosti a mužské síly nebo jako ženskost kloubící se s mužskými prvky.
Jeho kolekce jsou vždy velmi osobní a originální. Jeho móda ačkoli může působit jakkoli extravagantně, mi připadá v porovnání s jeho módními kolegy poměrně nositelná. Neříkám, že jeho kreace jsou vyloženě vhodné na denní nošení, ale mají "hlavu a patu". Nemusíte dlouho zkoumat, jaká myšlenka daného modelu byla tou původní. Tento německý módní návrhář navrhuje, šije a uchvacuje svět sebe samým. Jeho kolekce jsou takové jako on sám. Umí si hrát s fantazií, kterou přenáší na papír a dále realizuje. Umí si s látkou pohrávatt, umí jí šikovně nabírat či naopak uhlazovat. Experimentuje s motivy, materiály, stylem a zkouší to, co společnost vydrží. Vnese do každého modelu svěžest, mladistvý vzhled a jedinečnost. Hranice zavedeného stylu překonává hravě a tím se stává jedinečným.
Chloe díky jeho neutuchajícím nápadům získala zpět svou reputaci. Karl se s tímto módním domem spojil a vrátil mu tak ztracenou sílu. Velice ženské šaty, mladistvost, lehkost, vzdušnost, krása, tak by se dalo nazvat znovuzrození značky Chloe. Éterické barvy, tenké materiály a především hedvábí byly tím pravým. Mačkání, ovinování, vázání a další módní triky provázely Kalovo působení v Chloe.


































