Růžová je in, černá out
Když se Harry vrátí do Bradavic, setkává se s podezřívavými pohledy, na stránkách Denního proroka jeho příjmení Potter schválně zkomolí na Plotter (podvodník) a navrch je nařčen z toho, že si návrat Lorda Voldemorta jen vymyslel. Harry se cítí osaměle a společensky naprosto znemožněný, přesto trucuje a Ronův a Hermionin pokus o pomoc odmítá, protože se domnívá, že ani nejbližší přátelé nepochopí, čím si zrovna prochází.
"Harry se chová trochu mučednicky - a právě proto jej velmi dobře chápeme a můžeme se s ním ztotožnit. Má své chyby a tím je taky nesmírně lidský. Harry má dobré srdce, ale neustále jím zmítají pochyby o sobě samém, což většina lidí dobře zná ze své zkušenosti," říká Daniel Radcliffe.
"V Harryho životě jde o velmi důležitou etapu, cítí na sobě důsledky veřejné hany Denního proroka, vydávaného Ministerstvem kouzel, neboť lidé věří do písmene tomu, co čtou. Když se pak vrátí do Bradavic, zdaleka se v nich necítí tak bezpečně jako dříve, naopak má pocity vyděděnce a musí se rozhodnout, jestli se tím nechá ovlivnit a nebo se spolehne na přátelství, která jej během školních let držela nad vodou. V samém středu příběhu leží volba. Vidíme, že v jeho životě nastane mnoho situací, kdy by se mohl vydat kterýmkoliv směrem.
"Myslím, že i pro Dana šlo o velkou hereckou školu, protože role po něm tentokrát vyžadovala velmi náročnou polohu," říká režisér. "Na Danovi je skvělé, že se nebojí a je plně oddaný své práci. Během natáčení nastaly situace, kdy jsme mnohé záběry museli několikrát opakovat a já v jeho očích viděl odhodlání být stále lepší a lepší. To se mi na něm líbí, chce podávat ten nejlepší výkon, jakého je schopen."
Začátek nového školního roku znamená pro bradavickou fakultu nový přírůstek: je jím nová učitelka předmětu Obrana proti černé magii, profesorka Dolores Umbridgeová, kterou si zahrála úspěšná herečka Imelda Staunton. Umbridgeová je od hlavy k patě oblečená do růžové, rozdává pracně nacvičené úsměvy a medově sladkým hlasem se snaží zakrývat svou pravou povahu.
"Popletal má z Brumbála strach, protože se bojí toho, že čaroděj usiluje o jeho místo. Proto do Bradavic dosadí patolízalskou Dolores Umbridgeovou, aby pro něj donášela. Umbridgeová se domnívá, že jejím prvotním cílem je vyčistit Bradavice od novátorů a navrátit katedru k pevným a pravověrným kořenům. Především však chce zůstat v rámci mantinelů stanovených Ministerstvem, což následně vede ke konfliktu hodnot a zájmů," říká Yates.
"Umbridegová je takový vlk v rouše beránčím," říká Barron. "Ve skutečnosti není tak ´růžová,´ za jakou se vydává. Myslím, že ani Popletal si neuvědomuje, co jejím dosazením způsobil. Evidentně naprosto netuší, čeho všeho je schopná."
Když se Harry vrátí do Bradavic, setkává se s podezřívavými pohledy, na stránkách Denního proroka jeho příjmení Potter schválně zkomolí na Plotter (podvodník) a navrch je nařčen z toho, že si návrat Lorda Voldemorta jen vymyslel. Harry se cítí osaměle a společensky naprosto znemožněný, přesto trucuje a Ronův a Hermionin pokus o pomoc odmítá, protože se domnívá, že ani nejbližší přátelé nepochopí, čím si zrovna prochází.
"Harry se chová trochu mučednicky - a právě proto jej velmi dobře chápeme a můžeme se s ním ztotožnit. Má své chyby a tím je taky nesmírně lidský. Harry má dobré srdce, ale neustále jím zmítají pochyby o sobě samém, což většina lidí dobře zná ze své zkušenosti," říká Daniel Radcliffe.
"V Harryho životě jde o velmi důležitou etapu, cítí na sobě důsledky veřejné hany Denního proroka, vydávaného Ministerstvem kouzel, neboť lidé věří do písmene tomu, co čtou. Když se pak vrátí do Bradavic, zdaleka se v nich necítí tak bezpečně jako dříve, naopak má pocity vyděděnce a musí se rozhodnout, jestli se tím nechá ovlivnit a nebo se spolehne na přátelství, která jej během školních let držela nad vodou. V samém středu příběhu leží volba. Vidíme, že v jeho životě nastane mnoho situací, kdy by se mohl vydat kterýmkoliv směrem.
"Myslím, že i pro Dana šlo o velkou hereckou školu, protože role po něm tentokrát vyžadovala velmi náročnou polohu," říká režisér. "Na Danovi je skvělé, že se nebojí a je plně oddaný své práci. Během natáčení nastaly situace, kdy jsme mnohé záběry museli několikrát opakovat a já v jeho očích viděl odhodlání být stále lepší a lepší. To se mi na něm líbí, chce podávat ten nejlepší výkon, jakého je schopen."
Začátek nového školního roku znamená pro bradavickou fakultu nový přírůstek: je jím nová učitelka předmětu Obrana proti černé magii, profesorka Dolores Umbridgeová, kterou si zahrála úspěšná herečka Imelda Staunton. Umbridgeová je od hlavy k patě oblečená do růžové, rozdává pracně nacvičené úsměvy a medově sladkým hlasem se snaží zakrývat svou pravou povahu.
"Popletal má z Brumbála strach, protože se bojí toho, že čaroděj usiluje o jeho místo. Proto do Bradavic dosadí patolízalskou Dolores Umbridgeovou, aby pro něj donášela. Umbridgeová se domnívá, že jejím prvotním cílem je vyčistit Bradavice od novátorů a navrátit katedru k pevným a pravověrným kořenům. Především však chce zůstat v rámci mantinelů stanovených Ministerstvem, což následně vede ke konfliktu hodnot a zájmů," říká Yates.
"Umbridegová je takový vlk v rouše beránčím," říká Barron. "Ve skutečnosti není tak ´růžová,´ za jakou se vydává. Myslím, že ani Popletal si neuvědomuje, co jejím dosazením způsobil. Evidentně naprosto netuší, čeho všeho je schopná."
"Jde jí o moc a udržení řádu," říká David Heyman. "Nic co se do jejího takřka fašistického náhledu na svět nehodí, nemá právo na existenci. Podle jejího názoru nejde o to, aby studenti tříbili názory, ale mají se stát nádobami, do kterých Ministerstvo pouze nalévá svou pravověrnou ideologii."
Rejdy Dolores Umbridegové se však netýkají jen bradavických žáků. V ohrožení je i profesorský sbor a ostatní zaměstnanci, kteří před jejími útoky nejsou o nic bezpečnější. Ani učitelka věštby, Sybill Trelawneyová, nemohla předvídat, že ji Umbridgeová bez milosti odklidí, profesor Kratiknot také není schopen dostát jejích vysokých nároků a dokonce ani profesoři s nejlepším možným renomé, jako jsou Severus Snape a Minerva McGonagallová nemají na "růžového Nejvyššího inkvizitora" žádné páky. Před Umbridgeovou, která neúnavně kumuluje moc, není nikdo bezpečný. Dokonce ani ředitel Albus Brumbál.
"Jejím hlavním cílem je Brumbála zdiskreditovat a jménem Ministerstva ovládnout školu. Nic se jí nemůže postavit do cesty. Imelda si svou roli opravdu užívá," říká Heyman. "Na světě je spousta lidí, kteří jsou zvnějška okouzlující, ale pod povrchem jsou úplně jiní. Pro herce je to výzva. Myslím si, že Dolores ani na chvíli nenapadane, že by dělala něco zlého. Je přesvědčena o tom, že dělá to nejlepší, co může. Právě takoví lidé jsou vůbec nejhorší, protože nepřipouští jiné vidění světa. Neznají kompromis."
"Imeldu její filmová postava úplně pohltila," říká Yates. "Je to velmi talentovaná herečka se skvělým komickým načasováním. Díky ní je Umbridgeová opravdu komplikovaná žena a ne karikatura."
Herčka Imelda Staunton by se mohla knižní podobou zlé Umbridgeové cítit velmi dotčená. "V knize je popisována jako škaredá ropucha, takže kdyby za mnou tvůrci přišli se slovy ´Skvěle se na tu roli hodíš,´ asi bych jim vřele poděkovala,´" směje se herečka. "Jsem však ráda, že mi tu roli nabídli, protože pro každého herce je to doslova výhra v loterii, je úžasné být součástí toho světa... a navíc jsem si v očích svých dvanáctiletých dětí hodně polepšila."
Staunton spolu s návrhářkou kostýmů Jany Temime úzce spolupracovala na vzhledu Umbridgeové. "Při dotváření kostýmu téhle podsadité a zapšklé ženštiny jsme si užili spoustu legrace," říká herečka. "Nechtěla jsem, aby její kostým měl sebemenší ostrou hranu. Bylo důlažité, aby se jevila jako vřelá a jemná, protože ani jedno z toho ve skutečnosti není."
Rejdy Dolores Umbridegové se však netýkají jen bradavických žáků. V ohrožení je i profesorský sbor a ostatní zaměstnanci, kteří před jejími útoky nejsou o nic bezpečnější. Ani učitelka věštby, Sybill Trelawneyová, nemohla předvídat, že ji Umbridgeová bez milosti odklidí, profesor Kratiknot také není schopen dostát jejích vysokých nároků a dokonce ani profesoři s nejlepším možným renomé, jako jsou Severus Snape a Minerva McGonagallová nemají na "růžového Nejvyššího inkvizitora" žádné páky. Před Umbridgeovou, která neúnavně kumuluje moc, není nikdo bezpečný. Dokonce ani ředitel Albus Brumbál.
"Jejím hlavním cílem je Brumbála zdiskreditovat a jménem Ministerstva ovládnout školu. Nic se jí nemůže postavit do cesty. Imelda si svou roli opravdu užívá," říká Heyman. "Na světě je spousta lidí, kteří jsou zvnějška okouzlující, ale pod povrchem jsou úplně jiní. Pro herce je to výzva. Myslím si, že Dolores ani na chvíli nenapadane, že by dělala něco zlého. Je přesvědčena o tom, že dělá to nejlepší, co může. Právě takoví lidé jsou vůbec nejhorší, protože nepřipouští jiné vidění světa. Neznají kompromis."
"Imeldu její filmová postava úplně pohltila," říká Yates. "Je to velmi talentovaná herečka se skvělým komickým načasováním. Díky ní je Umbridgeová opravdu komplikovaná žena a ne karikatura."
Herčka Imelda Staunton by se mohla knižní podobou zlé Umbridgeové cítit velmi dotčená. "V knize je popisována jako škaredá ropucha, takže kdyby za mnou tvůrci přišli se slovy ´Skvěle se na tu roli hodíš,´ asi bych jim vřele poděkovala,´" směje se herečka. "Jsem však ráda, že mi tu roli nabídli, protože pro každého herce je to doslova výhra v loterii, je úžasné být součástí toho světa... a navíc jsem si v očích svých dvanáctiletých dětí hodně polepšila."
Staunton spolu s návrhářkou kostýmů Jany Temime úzce spolupracovala na vzhledu Umbridgeové. "Při dotváření kostýmu téhle podsadité a zapšklé ženštiny jsme si užili spoustu legrace," říká herečka. "Nechtěla jsem, aby její kostým měl sebemenší ostrou hranu. Bylo důlažité, aby se jevila jako vřelá a jemná, protože ani jedno z toho ve skutečnosti není."
Temime vypráví také o tom, jak se pokoušela zvýraznit profesorčiny rysy. "Museli jsme Imeldě dát spoustu vycpávek, protože ve skutečnosti je velmi útlá." Návrhářka na kostým Umbridgeové použila spoustu měkkých a nakadeřených látek, které jí dodávaly zdání jemnosti a vřelosti. Barva kostýmu byla dopředu dána knihou: růžová, růžovější, ze všeho nejrůžovější. "V každé scéně má na sobě jiný odstín růžové," říká Temime. "S tím jak roste její moc, se barva stává výraznější a ohavnější, až si nakonec ve finále oblékne kostým v temně třešňové." Podobé barevné schéma má i její kancelář, kterou Stuart Craig se svým týmem zkrášlili několika různými odstíny růžové a vybavili doplňky z krajek, sametu a kam oko dohlédlo i kýčovitými cetkami. Styl nábytku označuje návrhář jako francouzský, "který má spoustu křivek, ale zároveň ostré hrany," jež krásně odráží povahu jeho majitelky. Nejvýraznějším prvkem kanceláře jsou zdi s dvěma stovkami ozdobných talířů s obrázky koček.
S tím je v ostrém kontrastu podoba její strohé učebny, která vyjadřuje styl jejích učebních metod. "Umbridgeová učí předmět Obrana proti černé magii opravdu zvláštním způsobem. Domnívá se totiž, že adepti kouzelnictví by měli být neustále zrazováni od nových pokrokových přístupů. Umbridgeová navíc přednáší pouze teorii, bez praktických ukázek, což studenty kouzelné školy dokáže pěkně naštvat," říká Rupert Grint.
Emma Watson s Grintovým názorem souhlasí. "Ten předmět by se raději ani neměl nazývat Obrana proti černé magii, protože studenti nesmí používat kouzla. Pro dychtivou studentku typu Hermiona je to jako facka. Hodiny, kdy jen sedí a jedná se s ní jako s naprostým idiotem, nedokáže vystát. Bradavice, které pro Harryho, Rona a Hermionu vždycky bývaly bezpečným a příjemným místem, takové najednou nejsou. Jsou děsivé a nebezpečné." Nebezpečí spočívá hlavně v tom, že studenti nemají k obraně sebe samých náležitou přípravu... což může být ve světě, ve kterém se čím dál více rozpíná Temný pán, smrtící.
Brumbálova armáda
Profesorka Umbridgeová si v Bradavicích uzurpuje čím dál víc pravomocí, každou chvíli vycházejí striktnější učební osnovy, kdy každé jejich nové vydání omezuje svobodu víc, než to předešlé. Skoro každý den na bradavické kamenné zdi přibude nějaké nové prohlášení, které zakazuje vše, co by mohlo mít podvratný charakter. Profesorčiny úklady a rostoucí mocenské zájmy však u studentů v konečném důsledku způsobují potřebu se její autoritě postavit. "Na celém dění je zajímavé, že zatímco se Umbridgeová snaží o bezmeznou kontrolu, dosahuje přesně opačného efektu," říká Yates.
Hermiona se vzbouří jako první a nabádá své spolužáky k tomu, aby vzali chod věcí do svých rukou. "Všichni si uvědomují, že pokud se nenaučí ta pravá zaříkávadla, jen těžko se později ubrání. Ačkoliv Ministerstvo Voldemortův návrat popírá, oni ne. Naopak věří tomu, že se Harry setkal se zosobněným strachem a temnotou. To je také důvod, proč se Hermiona vůbec poprvé v životě rozhodne vzbouřit. Až dosud si neuvědomovala, že dělat všechno přesně tak, jak se jedinci přikáže, často nefunguje. Nelze totiž stále spoléhat na autority, občas je třeba důvěřovat jen sám sobě."
S tím je v ostrém kontrastu podoba její strohé učebny, která vyjadřuje styl jejích učebních metod. "Umbridgeová učí předmět Obrana proti černé magii opravdu zvláštním způsobem. Domnívá se totiž, že adepti kouzelnictví by měli být neustále zrazováni od nových pokrokových přístupů. Umbridgeová navíc přednáší pouze teorii, bez praktických ukázek, což studenty kouzelné školy dokáže pěkně naštvat," říká Rupert Grint.
Emma Watson s Grintovým názorem souhlasí. "Ten předmět by se raději ani neměl nazývat Obrana proti černé magii, protože studenti nesmí používat kouzla. Pro dychtivou studentku typu Hermiona je to jako facka. Hodiny, kdy jen sedí a jedná se s ní jako s naprostým idiotem, nedokáže vystát. Bradavice, které pro Harryho, Rona a Hermionu vždycky bývaly bezpečným a příjemným místem, takové najednou nejsou. Jsou děsivé a nebezpečné." Nebezpečí spočívá hlavně v tom, že studenti nemají k obraně sebe samých náležitou přípravu... což může být ve světě, ve kterém se čím dál více rozpíná Temný pán, smrtící.
Brumbálova armáda
Profesorka Umbridgeová si v Bradavicích uzurpuje čím dál víc pravomocí, každou chvíli vycházejí striktnější učební osnovy, kdy každé jejich nové vydání omezuje svobodu víc, než to předešlé. Skoro každý den na bradavické kamenné zdi přibude nějaké nové prohlášení, které zakazuje vše, co by mohlo mít podvratný charakter. Profesorčiny úklady a rostoucí mocenské zájmy však u studentů v konečném důsledku způsobují potřebu se její autoritě postavit. "Na celém dění je zajímavé, že zatímco se Umbridgeová snaží o bezmeznou kontrolu, dosahuje přesně opačného efektu," říká Yates.
Hermiona se vzbouří jako první a nabádá své spolužáky k tomu, aby vzali chod věcí do svých rukou. "Všichni si uvědomují, že pokud se nenaučí ta pravá zaříkávadla, jen těžko se později ubrání. Ačkoliv Ministerstvo Voldemortův návrat popírá, oni ne. Naopak věří tomu, že se Harry setkal se zosobněným strachem a temnotou. To je také důvod, proč se Hermiona vůbec poprvé v životě rozhodne vzbouřit. Až dosud si neuvědomovala, že dělat všechno přesně tak, jak se jedinci přikáže, často nefunguje. Nelze totiž stále spoléhat na autority, občas je třeba důvěřovat jen sám sobě."
Harry se díky podpoře Hermiony a Rona rozhodne za znalosti svých bradavických spolužáků převzít zodpovědnost a rychle je doučí všechna zaříkávadla, která budou potřebovat k obraně proti černé magii. "Harry zpočátku váhá, ale nakonec se nechá Hermionou přemluvit. Hermiona dokáže být pěkně protivná a neodbytná, ale bohužel má opět pravdu," směje se. "Dostáváme se do opozice a vytvoříme Brumbálovu armádu. Z Harryho se stává jejich učitel a předává jim všechny své znalosti, aby dokázali bojovat. Cítí nebezpečí a podle jeho vidění chodu věcí se blíží válka. Jestli nás Umbridgeová nenaučí to, co by měla, v budoucím boji neobstojíme."
David Heyman poznamenává, že Harryho přerod ze žáka v učitele znamená v dramatickém oblouku jeho postavy zlomový moment. "Harryho nacházíme v roli vyděděnce, který nikam nepatří. Cítí, že mu lidé nedůvěřují a nechápou jej. Najednou však s překvapením zjišťuje, že má své místo. A nejenom že má své místo, najednou se najdou i lidé, kteří jsou ochotní jej následovat. Pozorovat Harryho, jak se dostává ze svého pocitu izolace a mění se ve vůdce skupiny, je něco nesmírně silného a dojemného. A mimochodem je mnohem lepší učitel, než mnozí z těch, které sám měl."
Jedním z členů jeho skpiny je éterická a tichá Lenka Láskorádová, která si nedělá těžkou hlavu z toho, že ji okolí považuje za podivínku. Postava Lenky se v potterovské sérii objevuje poprvé a podobně je na tom i její představitelka Evanna Lynch, která touto rolí debutuje.
Lenčiny vlastnosti z této postavy udělaly jednu z největších hereckých výzev. Castingová režisérka Fiona Weir se spolu s ostatními tvůrci na konkurzu setkala s celou řadou adeptek, bohužel však žádná neměla kvality, jež by u postavy Lenky rádi našli. Proto se rozhodli pro veřejný konkurz. Z celé Británie se sjelo na 15 tisíc adeptek, které byly kvůli úspěchu ochotny stát celé hodiny v nekonečných frontách. Jednou z nich byla nadšená fanynka světa Harryho Pottera, mladičká Evana Lynch, která se při čtení knihy Harry Potter a Fénixův řád do postavy Lenky naprosto zamilovala. "Hned jsem se do ní zakoukala," říká Lynch. "Je skvělá, protože je k sobě i jiným naprosto čestná. Je s ní legrace, je nespoutaná a jen tak si proplouvá životem. Asi proto si každý myslí, že je bláznivá a hloupoučká. Ale to je samozřejmě velká mýlka. Ve skutečnosti je svým neopakovatelným způsobem bystrá a moudrá a dokáže neomylně dohlédnout k podstatě věcí."
Lynch se při čtení knihy cítila od prvního momentu s Lenkou vnitřně spřízěná, což vedlo k tomu, že si doma udělala svůj "soukromý konkurz," při kterém četla Lenčiny dialogy, a výsledek pak poslala na kazetě tvůrcům k posouzení. O nějakou dobu později se dozvěděla, že je vypsán veřejný konkurz. "Musela jsem tam jet... bylo to mým osudem." Evana přesvědčila svého otce a společně se vydali z Irska do Londýna, kde se zařadili do nekonečné fronty čítají několik tisíc kandidátek. Ty měly shodné ambice, ale chybělo jim Evannino sebevědomí. "Nebyla jsem ani trochu nervózní, protože být Lenkou pro mě bylo něco přirozeného," tvrdí mladá herečka.
David Heyman poznamenává, že Harryho přerod ze žáka v učitele znamená v dramatickém oblouku jeho postavy zlomový moment. "Harryho nacházíme v roli vyděděnce, který nikam nepatří. Cítí, že mu lidé nedůvěřují a nechápou jej. Najednou však s překvapením zjišťuje, že má své místo. A nejenom že má své místo, najednou se najdou i lidé, kteří jsou ochotní jej následovat. Pozorovat Harryho, jak se dostává ze svého pocitu izolace a mění se ve vůdce skupiny, je něco nesmírně silného a dojemného. A mimochodem je mnohem lepší učitel, než mnozí z těch, které sám měl."
Jedním z členů jeho skpiny je éterická a tichá Lenka Láskorádová, která si nedělá těžkou hlavu z toho, že ji okolí považuje za podivínku. Postava Lenky se v potterovské sérii objevuje poprvé a podobně je na tom i její představitelka Evanna Lynch, která touto rolí debutuje.
Lenčiny vlastnosti z této postavy udělaly jednu z největších hereckých výzev. Castingová režisérka Fiona Weir se spolu s ostatními tvůrci na konkurzu setkala s celou řadou adeptek, bohužel však žádná neměla kvality, jež by u postavy Lenky rádi našli. Proto se rozhodli pro veřejný konkurz. Z celé Británie se sjelo na 15 tisíc adeptek, které byly kvůli úspěchu ochotny stát celé hodiny v nekonečných frontách. Jednou z nich byla nadšená fanynka světa Harryho Pottera, mladičká Evana Lynch, která se při čtení knihy Harry Potter a Fénixův řád do postavy Lenky naprosto zamilovala. "Hned jsem se do ní zakoukala," říká Lynch. "Je skvělá, protože je k sobě i jiným naprosto čestná. Je s ní legrace, je nespoutaná a jen tak si proplouvá životem. Asi proto si každý myslí, že je bláznivá a hloupoučká. Ale to je samozřejmě velká mýlka. Ve skutečnosti je svým neopakovatelným způsobem bystrá a moudrá a dokáže neomylně dohlédnout k podstatě věcí."
Lynch se při čtení knihy cítila od prvního momentu s Lenkou vnitřně spřízěná, což vedlo k tomu, že si doma udělala svůj "soukromý konkurz," při kterém četla Lenčiny dialogy, a výsledek pak poslala na kazetě tvůrcům k posouzení. O nějakou dobu později se dozvěděla, že je vypsán veřejný konkurz. "Musela jsem tam jet... bylo to mým osudem." Evana přesvědčila svého otce a společně se vydali z Irska do Londýna, kde se zařadili do nekonečné fronty čítají několik tisíc kandidátek. Ty měly shodné ambice, ale chybělo jim Evannino sebevědomí. "Nebyla jsem ani trochu nervózní, protože být Lenkou pro mě bylo něco přirozeného," tvrdí mladá herečka.
Tvůrci s ní souhlasí. David Barron vzpomíná: "Fiona Weir se setkala se všemi 15 tisíci děvčaty a z nich vybrala 29 adeptek, jejich kamerové zkoušky nahrála na DVD a poslala nám je. Zmínila, že je mezi nimi jedna, na kterou bychom se rozhodně měli soustředit. Záměrně nám však neřekla která. Dostal jsem se k deváté dívce a hned jsem Fioně zavolal ´Je to devítka, že ano?,´ a opravdu to tak bylo. Evanna byla devítka. Byla naprosto dokonalá." "Hlavní rozdíl mezi Evannou a všemi ostatními dívkami z konkurzu spočívá v tom, že všechny ostatní by Lenku jen hrály, zatímco Evanna Lenkou je."
Jany Temime dodává, že Lynch výrazně přispěla i ke kostýmu své postavy. "Ohledně několika detailů svého kostýmu měla pár opravdu dobrý nápadů. Navrhla jsem jí ředkvičkově červené náušnice, Evanna však trvala na tom, že musí být oranžové. Svou postavu znala opravdu dokonale. Chtěli jsme, aby kostým odrážel postavu, která má svůj osobitý vkus a zájmy, zároveň však ne natolik odlišné, aby nezapadla mezi ostatní."
Dalším pěšákem Brumbálovy armády je Neville Longbottom v podání Matthewa Davise. Neville se svými spolužáky vychází docela těžko, ale svou osobní odvahu prokáže zcela nečekaným krokem - objeví zvláštní místo zvané Místnost potřebných, ve které se mladí vzbouřenci mohou tajně scházet a nacvičovat. Jak už jméno místnosti napovídá, její vstup se otevírá jen tomu, kdo ji opravdu potřebuje. Ta na sebe bere podobu, jakou situace zrovna vyžaduje, ale pro všechny ostatní zůstává neviditelná.
"Místnosti potřebných jsme dali jistý neutrální status. Zdi jsou ze zrcadel a jen těžko dokážete určit, kde končí prostor a začíná odraz. Napadlo mě, že by bylo nejvýstižnější, kdyby odrážela vás a zároveň vaši potřebu. V ostatních ohledech - to když kouzelníci potřebují nějaké knihy nebo atrapu Smrtijeda, na které by si mohli zkoušet své triky - však Místnost potřebných vypadá jako v knize."
Filmová kulisa plná zrcadel však na tvůrce kladla velmi specifické nároky. "Natáčení se zrcadly v pozadí je neuvěřitelně náročné, protože ta odrážejí nejen herce, ale zároveň i kameru, štáb, světla... Během snímání jsme u každého záběru neustále měnili nastavení úhlu zrcadel, a v některých případech jsme museli odraznost zrcadel minimalizovat použitím zvláštního zmatňujícího spreje."
Craig a kameraman Slawomir Idziak vymysleli unikátní systém podpodlahového svícení, jímž mohli skrze zabudované rošty nasvítit celý plac. Tím jim ubyla jedna starost. V jednu chvíli to vypadalo, že systém nebude fungovat tak, jak si vysnili, protože "poměrně nešťastným způsobem osvěcoval hercům podrážky," říká Craig. "Nakonec jsme podrážky všech herců potáhli černým sametem a přiměli členy štábu, aby nosili modré chirurgické dřeváky, které odpuzují prach. Podlaha místnosti totiž musela kvůli zabudovanému osvětlení zůstat absolutně černá a zároveň bez známek nečistot."
Jany Temime dodává, že Lynch výrazně přispěla i ke kostýmu své postavy. "Ohledně několika detailů svého kostýmu měla pár opravdu dobrý nápadů. Navrhla jsem jí ředkvičkově červené náušnice, Evanna však trvala na tom, že musí být oranžové. Svou postavu znala opravdu dokonale. Chtěli jsme, aby kostým odrážel postavu, která má svůj osobitý vkus a zájmy, zároveň však ne natolik odlišné, aby nezapadla mezi ostatní."
Dalším pěšákem Brumbálovy armády je Neville Longbottom v podání Matthewa Davise. Neville se svými spolužáky vychází docela těžko, ale svou osobní odvahu prokáže zcela nečekaným krokem - objeví zvláštní místo zvané Místnost potřebných, ve které se mladí vzbouřenci mohou tajně scházet a nacvičovat. Jak už jméno místnosti napovídá, její vstup se otevírá jen tomu, kdo ji opravdu potřebuje. Ta na sebe bere podobu, jakou situace zrovna vyžaduje, ale pro všechny ostatní zůstává neviditelná.
"Místnosti potřebných jsme dali jistý neutrální status. Zdi jsou ze zrcadel a jen těžko dokážete určit, kde končí prostor a začíná odraz. Napadlo mě, že by bylo nejvýstižnější, kdyby odrážela vás a zároveň vaši potřebu. V ostatních ohledech - to když kouzelníci potřebují nějaké knihy nebo atrapu Smrtijeda, na které by si mohli zkoušet své triky - však Místnost potřebných vypadá jako v knize."
Filmová kulisa plná zrcadel však na tvůrce kladla velmi specifické nároky. "Natáčení se zrcadly v pozadí je neuvěřitelně náročné, protože ta odrážejí nejen herce, ale zároveň i kameru, štáb, světla... Během snímání jsme u každého záběru neustále měnili nastavení úhlu zrcadel, a v některých případech jsme museli odraznost zrcadel minimalizovat použitím zvláštního zmatňujícího spreje."
Craig a kameraman Slawomir Idziak vymysleli unikátní systém podpodlahového svícení, jímž mohli skrze zabudované rošty nasvítit celý plac. Tím jim ubyla jedna starost. V jednu chvíli to vypadalo, že systém nebude fungovat tak, jak si vysnili, protože "poměrně nešťastným způsobem osvěcoval hercům podrážky," říká Craig. "Nakonec jsme podrážky všech herců potáhli černým sametem a přiměli členy štábu, aby nosili modré chirurgické dřeváky, které odpuzují prach. Podlaha místnosti totiž musela kvůli zabudovanému osvětlení zůstat absolutně černá a zároveň bez známek nečistot."




