Hip Hopová kultura vznikala na počátku sedmdesátých let 20. století v USA. První zmínky o této kultuře se připisují Bronxu, který byl a zřejmě dosud je jednou z nejobávanějších čtvrtí a sídlem četných černošských gangů. Další Hip Hopovou základnou bylo pak Los Angeles. Počátky Hip Hopu byly podmíněny v té době začínajícím hudebním směrem, který svými rytmy oslovil mnoho mladých, zejména černých lidí, a tím byl breakbeat. Tento styl hudby využíval tzv. zlomové okamžiky v hudbě (proto break) a tehdejší Dj´s tyto části opakovali jako smyčky za sebou, z čehož vznikly právě první breakbeat´s a téměř v té samé podobě je slýcháme dodnes. Většina článků uvádí, že zakladatelem tohoto směru byl Dj Kool Herc, který byl často nazýván jako Otec Hip Hopu. K němu ale nepochybně patří James Brown, jehož nezapomenutelné beaty dodnes Dj´s používají.
Tento směr začal prostupovat pouličními gangy, které se mezi sebou často dost tvrdě bily o svá postavení a nebylo vyjímkou, že se občas objevilo i pár mrtvých. Časem si však dost gangů začalo uvědomovat, že skrze různé kluby, ve kterých se hrála právě breakbeatová muzika mohou svého postavení dosáhnout také - kdo ovládne taneční parket, vítězí. Proto se velice rychle začala rozvíjet taneční kultura tohoto směru, zejména breaking (b-boyng) a také Electric Boogie.
Většina tanečních prvků také právě díky rivalitě gangů vycházela z mnohých bojových technik a umění. Bohužel také pro jejich vzezření se dost majitelů klubů domnívalo, že se tanečníci na parketě skutečně perou a často se svými gorilami zasahovali. Stávalo se ovšem, že se skutečně takový taneční souboj - battle zvrhl ve skutečnou rvačku, čehož se velice rychle chytala media a tak získávala Hip Hopová kultura pomalu neblahou pověst mezi veřejností a byla často zavrhována jako barbarská. My však dnes už velmi dobře víme, e tomu tak není. Naopak, tato kultura oslovila mnoho mladých lidí a platí jako skvělá zábava. V dnešní době již i u nás existuje mnoho tanečních skupin, které se zabývají touto kulturou, ať už dělají Hip Hop, Break Dance či Electric boogie a konečně se v posledních letech na našem území objevují akce ať taneční nebo DJingové v této kultuře. Nedílnou součástí hip hopové kultury je také Writing(graffiti) - malby, jež zatím bohužel stále platí za vandalizmus a to zejména právě kvůli lidem, kteří o tomto směru příliž nevědí a čmárají po čemkoliv nic neříkající nápisy. Opravdový Writer však ví, kam může malovat, ale hlavně co tím chce říci�Některé graffiti jsou tak opravdu výstavními díly hodnými obdivu.
Tento směr začal prostupovat pouličními gangy, které se mezi sebou často dost tvrdě bily o svá postavení a nebylo vyjímkou, že se občas objevilo i pár mrtvých. Časem si však dost gangů začalo uvědomovat, že skrze různé kluby, ve kterých se hrála právě breakbeatová muzika mohou svého postavení dosáhnout také - kdo ovládne taneční parket, vítězí. Proto se velice rychle začala rozvíjet taneční kultura tohoto směru, zejména breaking (b-boyng) a také Electric Boogie.
Většina tanečních prvků také právě díky rivalitě gangů vycházela z mnohých bojových technik a umění. Bohužel také pro jejich vzezření se dost majitelů klubů domnívalo, že se tanečníci na parketě skutečně perou a často se svými gorilami zasahovali. Stávalo se ovšem, že se skutečně takový taneční souboj - battle zvrhl ve skutečnou rvačku, čehož se velice rychle chytala media a tak získávala Hip Hopová kultura pomalu neblahou pověst mezi veřejností a byla často zavrhována jako barbarská. My však dnes už velmi dobře víme, e tomu tak není. Naopak, tato kultura oslovila mnoho mladých lidí a platí jako skvělá zábava. V dnešní době již i u nás existuje mnoho tanečních skupin, které se zabývají touto kulturou, ať už dělají Hip Hop, Break Dance či Electric boogie a konečně se v posledních letech na našem území objevují akce ať taneční nebo DJingové v této kultuře. Nedílnou součástí hip hopové kultury je také Writing(graffiti) - malby, jež zatím bohužel stále platí za vandalizmus a to zejména právě kvůli lidem, kteří o tomto směru příliž nevědí a čmárají po čemkoliv nic neříkající nápisy. Opravdový Writer však ví, kam může malovat, ale hlavně co tím chce říci�Některé graffiti jsou tak opravdu výstavními díly hodnými obdivu.